O

4. november 2017 at 1:17 | zora
Včera jsem během jízdy autem Kluka ze snu ztratila mobil. Kdo ví kde se teď nalézá, možná rozjetý u věznice v Ruzyni, možná v rukou nečestného nálezce, možná i ještě furt zapadlý někde pod sedačkou jeho auta, který se teď nalézá v Německu. Už jsem se smířila s jeho ztrátou. Kdo ví, kde se teď nalézá, možná poklidně ve své posteli, možná v náruči jeho holky, možná v náruči holky co není jeho holka, ale ta holka každopádně nejsem já. Vlastně mi trvalo dva roky se smířit s jeho ztrátou a to je dýl, než jsem vlastnila ten mobil. Je to vlastně dýl, než jsem kdy vlastnila jakýkoliv mobil. Je to vlastně zatraceně dlouho.
Včera jsem v noci nemohla usnout, stresující se z toho, co na moji neschopnost řeknou rodiče a vyhýbající se jakémukoliv snění. Kdo ví, kdo by mě v něm strašil, možná Kluk ze snu og, možná kluk, o kterým se mi zdá v kuse poslední týden a který tím nahradil roli někoho vyvoleného a sebral mu jakoukoliv výjimečnost. Strávila jsem noc oprašováním starých psaní na blogu, který jsem odstrčila. Opustila jsem ho ve strachu z cyklů, které jsou zcela mimo moji kontrolu. Rozhodně si nemyslím, že bych ze z kruhu vymanila sama. Nikdy nebudu mít větší moc než tyhle smyčky, které se nepředvídatelně točí kolem mě a mě se z nich akorát motá hlava. Můžu ale potvrdit svoji svobodu tímto chrabrým gestem, kterým je moje znovuzrození dříve, než jsem s Klukem ze snu obletěla slunce přesně třikrát a dříve, než nastane výročí mého úprku z kruhu. Vyhla jsem se těmhle bodům velmi těsně, ale mám pocit, že velmi těsně je přesně tak, jak se má člověk těmto bodům vyhnout. Třeba to znamená, že jsem konečně jednou ve správný čas na správném místě.
Ale brzo přijde čas trapných pádů na náledí, kdy nezbyde než pohřbívat naše důstojnosti hluboko pod promrzlou zem a mně bude opět připomenuto, jak je bláhové myslet si, že si můžu vybrat, kdy z kolotoče slézt.
 

to nikdy nezjistím

6. december 2016 at 4:25 | zora
jsem velice lidská bytost velice neschopna se se svou lidskostí vyrovnat. když se věci zacyklí, je čas odejít. a já vím, že se kruh dokončuje ve chvíli, kdy cítím chuť železa na jazyku. všechno splívá v jedno. všechno se schází v tomto jednom bodě. já jsem chtěla milovat - ale nemůžu. nechci žít - ale musím. a to nejlepší co mi zbylo je co kdyby.